Podnikání

Podnikání je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

samostatnost - o způsobu podnikání rozhoduje podnikatel sám, nepodléhá příkazům nikoho jiného, není v žádném vztahu podřízenosti, není osobně podřízen svým obchodním partnerům (v řadě podnikatelských profesí určitá závislost na pokynech zákazníka je evidentní); samostatnost však nezbavuje povinnosti dodržovat právní předpisy a převzaté závazky; výsledky své činnosti realizuje smluvní formou, tj. prodejem výrobků, poskytováním služeb atd. - je třeba odlišit podnikání od provádění práce na základě pracovněprávního vztahu, kdy pracovník vykonává práci v rámci organizace zaměstnavatele, podle jeho dispozic, obvykle i v jeho provozovně a prostřednictvím jeho výrobních a pracovních prostředků

soustavnost - neznamená, že by muselo jít o činnost nepřetržitou a trvalou - může se např. jednat o činnost sezónní, činnost s určitými přestávkami nebo při určitých příležitostech - nesmí to být ale činnost ojedinělá, vykonávaná jenom výjimečně a nahodile - předpoklad soustavnosti vyjadřuje požadavek opakovanosti jednotlivých jednání

uskutečňování vlastním jménem - vylučuje např. činnost společníků jménem společnosti nebo činnost pracovníků jménem zaměstnavatele, zahrnuje i činnost na základě mandátní smlouvy (komerční právníci, advokáti) nebo smlouvy o obchodním zastoupení zmocňující k uzavírání smluv jménem zastoupeného, protože podnikatel uzavírá s mandantem nebo zastoupeným mandátní smlouvu nebo smlouvu o obchodním zastoupení svým vlastním jménem, jeho profesí je zastupovat - bylo by možno ovšem namítnout, že i zaměstnanec uzavírá pracovní smlouvu vlastním jménem, avšak rozdíl bývá spatřován i v tom, že obchodní zástupce nebo advokát apod. má větší míru nezávislosti při výkonu své profese - hranice je zřejmá, když si uvědomíme, že mezi členy orgánů společností a společnostmi, pro něž pracují, jsou uzavírány také mandátní smlouvy, avšak tato činnost není považována za podnikání a tyto osoby nejsou považovány za podnikatele

na vlastní odpovědnost - za podnikatele neodpovídá nikdo jiný, za své závazky odpovídá on sám ŕ dopustí-li se porušení právní povinnosti, nese on sám odpovědnost s takovým porušením spojenou; jinak je tomu, jestliže se dopustí protiprávního jednání zaměstnanec, který plní úkoly svého zaměstnavatele, odpovědnost vůči třetí osobě vzniká jeho zaměstnavateli a zaměstnanec nanejvýš odpovídá tomuto zaměstnavateli, protiprávní jednání je tedy přičteno jeho zaměstnavateli - podnikateli; jednání podnikatele nelze přičíst jinému subjektu

za účelem zisku - podnikatel se svou činností snaží získat majetkový prospěch, dosažení zisku je motivem podnikatelské činnosti; skutečnost, že v daném případě nebylo očekávání zisku uspokojeno, nemění nic na tom, že se jedná o podnikání, stejně jako je tomu při ztrátovém výdělku; zákon přiznává v některých případech postavení podnikatele i obchodním společnostem, které nebyly založeny za účelem podnikání; v praxi se vznáší otázka, zda tento prospěch musí mít peněžitou povahu

podnikání je vymezeno tak, že se jedná o činnost prováděnou podnikatelem - musí se jednat o činnost vykonávanou osobou spadající pod výčet uvedený v § 2 odst. 2.; tento výčet však je do jisté míry závislý i na tom, zda tyto osoby skutečně podnikají, a z toho hlediska je ustanovení § 2 ObchZ kruhovou definicí: podnikatelem je ten kdo podniká, ale podnikání je činnost vyvíjená podnikatelem

Prodej s.r.o., Založení s.r.o.

Zpět na Slovník pojmů